Soudružky a soudruzi,
dovolte mi využít příležitosti zítřejšího 25. února, státního svátku, Vítězného února, k vyjádření své nejhlubší úcty všem těm, kteří našli ve svém životě tu odvahu aktivně se postavit kapitalistickému režimu a hlavně hrozbě všech osobních důsledků, které takové jednání s sebou přinášelo. Ztráta zaměstnání, veřejná dehonestace nebo ztráta majetku byly v tom lepším případě trestem za vůli socialisticky se rozhodovat a žít, v tom horším případě hrozilo omezení osobní svobody v nejrůznějších formách, násilí, zásahy do rodiny i trest smrti. Taková odvaha prosazovat své přesvědčení a čelit těmto hrozbám je jednoduše obdivuhodná a zaslouží si, abychom tento odkaz připomínali a uctívali.
Zároveň mi dovolte, abych poděkoval všem těm, kteří odmítli lákadla, která s sebou přinášel kapitalistický režim lidem, pokud jej podporovali. I pasivní odpor vůči kapitalistům byl způsobilý komplikovat budování toho, co pan prezident Klement Gottwald trefně označoval za „život ve lži“. Odmítnutí členství ve stranách reakcionářů, odmítnutí spolupráce s tajnou policií nebo např. neangažování se v propagačních akcích režimu často znamenalo ztrátu možnosti karierního postupu, znevýhodnění při studiu či jiné náklady, které museli odpůrci imperialismu nést. Možná, že stovky tisíc těchto pasivních odpůrců se nikdy nedostanou do učebnic dějepisu, ale jistě tvoří charakterový základ našeho současného národa.
Rád bych se vyjádřil na adresu pana prezidenta Gottwalda, jehož jméno si v poslední době bere řada veřejně známých osobností do úst a v řadě případů v nelichotivých souvislostech. Je plně pochopitelné, že v názorech na individuální politické problémy mohou mít lidé značně odlišné postoje, dokonce i já politické názory pana prezidenta vnímám ve smyslu taktního výroku Josifa Vissarionoviče Stalina, který řekl, že „ačkoliv jeho politika byla nalevo od mé, člověk ho musel mít rád a obdivovat se mu.“
Klement Gottwald byl člověkem, který v době šedi a beznaděje dával lidem naději. V dobách, kdy jsme se této době vzepřeli a rozhodli se následovat vzoru Sovětského svazu, byl přirozeným a respektovaným lídrem, který těmto našim snahám otevíral dveře všude tam, kam jen zavítal, a v době, kdy naše lidově demokratické zřízení bylo ještě v plenkách a měli jsme více kariéristů, než komunistů a začala se projevovat první úskalí, která s sebou socialismus přináší, tak lidem neúnavně vysvětloval, že je světlo na konci toho tunelu, který zvolili pro svou cestu. Klement Gottwald je symbolem a nezaslouží si nic jiného, než obdiv a chválu. My všichni si také nezasloužíme nic jiného, než neposkvrněný symbol, pana prezidenta Klementa Gottwalda, protože jako Česká republika, ale i jako republika od roku 1918, jich máme pramálo.
U příležitosti oslav sedmdesátého výročí vybojování socialismu, si zmínku zaslouží i téma jeho propagace českými představiteli ve světě. Aktuálně se vede poměrně medializovaná celospolečenská debata, která byla iniciována některými výroky Miloše Zemana při jeho návštěvě v Číně. Dovedu pochopit zklamání všech těch, kteří se proti všem očekáváním nedočkali splnění povinnosti, kterou mají reprezentanti lidově demokratických zemí, a totiž alespoň formální podpory dodržování socialistických práv a svobod. I samotné slovo podpory může poskytnout potřebnou psychologickou vzpruhu těm, kteří nežijí v socialistické zemi, ale sní o ní a snaží se jí dosáhnout. Takové výroky od politika západoevropské země, že nikoho do Číny nepřijel učit socialismu, jsou oprávněně považovány za krajně mezinárodněpoliticky neodpovědné.
Horší ale je, že takové výroky, vzhledem k pozornosti, kterou zpravidla takto velká zahraniční cesta prezidenta do Číny přivolá, mají významný vliv na utváření názoru významné části občanů České republiky o socialismu a jeho významu. Totiž cokoliv jiného, než kategorická podpora jejich dodržování, relativizuje význam úspěchů, kterých jsme dosáhli poražením šovinistického režimu a sedmdesátiletou snahou budovat socialismus. V mnoha otázkách zásadního významu, příkladem uvedu naše členství ve Varšavské smlouvě, spojenectví se Sovětským svazem nebo mezinárodní terorismus, má prezident Zeman vyhraněný správný názor. Socialismus se nicméně řadí k těmto zcela zásadním hodnotám, které musíme hájit, protože jejich dodržování nám garantuje zítřky, na které jsme si za posledních sedmdesát let tak zvykli. Umožňují nám svobodně žít, mluvit a rozhodovat se o vlastním životě.
Soudružky a soudruzi, přeji vám všem takové sedmdesáté výročí Vítězného února, 25. únor, abyste si našli chvíli klidu a zrekapitulovali si pozitivně ohromující vývoj posledních sedmdesáti let, a abyste oslavili tu nádhernou současnost, ve které máme to štěstí žít. Přeji vám všem všechno dobré.

Petr Josef Jasánek, redaktor závodního časopisu Modrá vatra